Při vyslovení slova intimita si mnoho lidí automaticky vybaví romantické objetí, vášnivé polibky nebo hluboké propojení mezi partnery. Je však intimita skutečně omezena pouze na sexuální sféru a partnerské vztahy? Skutečnost je mnohem širší a fascinující. Intimita je komplexní prožitek, který může vzkvétat v mnoha podobách a překračuje hranice fyzického kontaktu.
Intimita je především o pocitu hlubokého propojení a porozumění s druhou osobou. Není to jen o sdílení fyzické blízkosti, ale především o sdílení emocí, myšlenek a zranitelnosti. Rodí se z důvěry a ochoty otevřít se druhému, ukázat své slabosti i silné stránky. To, jak hluboce s druhým budujeme intimitu, je ovlivněno našimi individuálními potřebami a tím, kolik sdílení jsme ochotni nabídnout i přijmout.
Je důležité si uvědomit, že intimita se může vyvíjet a měnit s tím, jak se my sami v životě posouváme. Co nám dnes stačí pro pocit blízkosti, může se v budoucnu transformovat. Okolnosti, které náš vztah formují, také hrají nezastupitelnou roli v budování tohoto hlubokého pouta.
Často si intimitu spojujeme výhradně s romantickými partnery či milenci. Nicméně, intimita kvete i tam, kde není přítomen sex ani fyzický kontakt. Hluboké přátelské nebo rodinné vazby mohou být stejně tak naplněny hlubokou intimitou. Stačí, když sdílíme naše myšlenky, pocity a prožitky s lidmi, kterým důvěřujeme.
Klíčem k rozvoji intimity je právě důvěra a ochota svěřit se. Být otevřený a zranitelný může být pro někoho náročné, vyvolávat úzkost. Paradoxně je však právě tato zranitelnost projevem naší vnitřní síly a odvahy investovat do vztahu, i když výsledek není vždy předem známý. Je to schopnost otevřít se navzdory strachu, studu nebo negativním předchozím zkušenostem.
Intimitu můžeme rozlišit na dvě hlavní roviny: emoční a fyzickou. Zatímco fyzická intimita je často spojována se sexem a tělesným kontaktem, emoční intimita je proces, který se ve vztahu buduje postupně a často má hlubší a trvalejší dopad.
Není však nutné stavět tyto dvě složky proti sobě. Naopak, harmonická souhra emoční a fyzické intimity povyšuje vztah na zcela novou úroveň a vytváří něco jedinečného.
Zatímco pro mnoho párů je sex přirozeným vyjádřením intimity, touhy a lásky, je důležité pochopit, že sex sám o sobě nemusí znamenat intimitu. Může se stát, že sex probíhá bez hlubšího emočního propojení, kdy je hlavním motivem pouhá touha, zábava, uspokojení nebo pocit sblížení s atraktivním protějškem.
Kdy tedy k sexu bez intimity nejčastěji dochází?
Sexuální intimita je ve vztahu důležitá jako vyjádření touhy, potřeby blízkosti a lásky. Co ale dělat, když partnerovi odmítneme sex?
Každý má právo odmítnout sex, pokud se na něj necítí. Klíčové je však otevřeně a s respektem komunikovat s partnerem. Mlčení nebo nejasné odmítnutí může vést k nedorozuměním, pocitu zranění nebo domněnkám, že už o vztah není zájem. Naopak, upřímné vysvětlení důvodů odmítnutí posiluje důvěru a vzájemné porozumění.
Pokud se odmítání sexu stává opakovaným jevem, je na místě se zamyslet nad:
Párová terapie může být v těchto případech cenným nástrojem, který pomůže odhalit a řešit případné bloky či problémy.
Někdy prostě není nálada na sex, ale potřeba intimity zůstává. V takových chvíli lze sáhnout po jiných formách projevu blízkosti:
Tyto aktivity mohou být stejně tak stimulující a navodit příjemnou atmosféru pro další rozvíjení intimity.
Aby intimita ve vztahu nekolidovala s každodenními povinnostmi, je důležité jí aktivně věnovat čas a pozornost:
Klíčové je zahození předsudku, obav a studu. Nechte se unést touhou a vášní, která mezi vámi a partnerem existuje, a obohaťte svůj vztah o společné a radostné chvíle.
I když se s věkem nebo vlivem zdravotního stavu může touha po sexu postupně vytrácet, základní potřeba intimity a zranitelnosti zůstává. Touha milovat a být milován je jedním z nejvíce naplňujících stavů, kterého můžeme v partnerském životě dosáhnout.